Po úvodní schůzce s milou koordinátorkou a v příjemném prostředí jsme měli jasno, že IVF podstoupíme v PFC. Oceňuji profesionální a vstřícný přístup lékařů i celého personálu. I když nastaly komplikace, pomohli nám k vysněné Laurince.
Nikdy nic nenaznačovalo tomu, že bych se zrovna já měla potýkat s tímto problémem.
Děti jsem si vždy přála, jen na ně dlouho nepřicházel vhodný čas. Z mnoha důvodů jsem mateřství odkládala na později, a když konečně přišla ta správná chvíle a já jsem se toužila stát maminkou, nedařilo se. Nedařilo se dlouho, a tak jsme se s partnerem nakonec rozhodli, že vyhledáme pomoc.
Člověk k takovému kroku musí nejdříve dozrát, není totiž úplně jednoduché přijmout, že je nejspíš něco špatně a sami si to doma nevyřešíme. Dnes už vím, že čekání a oddalování okamžiku, kdy si půjdete pro pomoc, není ten nejlepší nápad, protože čas v této situaci velmi často hraje proti vám.
Kliniku asistované reprodukce jsem poprvé navštívila ve svých 35 letech. Přibližně po 3 letech snažení. Nejdříve jsem si myslela, že máme výhodu, protože bydlíme v Praze a tudíž je z čeho vybírat. Takových klinik je tu několik..
Jenže podle čeho vybrat tu správnou?
Napsala jsem si tedy seznam všech středisek, projela jsem si jejich webové stránky, přečetla si hodnocení a podívala jsem se, kde sídlí… prostě klasika.
Vyšly nám nějaké preference a hned druhý den jsem vyplnila kontaktní formulář do té, která nás zaujala nejvíce. Do PFC. Obratem mi přišel email s poděkováním a informací, že se nám do tří dnů ozvou. Neuběhlo ani 24h a zvonil telefon. Psal se rok 2021, svět paralyzovala pandemie Coronaviru a vše bylo komplikovanější. Domluvili jsme si první konzultaci po telefonu. Paní doktorka Švabíková nám při ní vysvětlila, jaké mají postupy, co by nás čekalo, kdybychom se pro tuto kliniku rozhodli a v podstatě obratem jsme si domluvili i osobní návštěvu.
Po první konzultaci se mi najednou strašně ulevilo. Všichni byli příjemní, empatičtí a já jsem cítila, že jsme na správném místě.
Vůbec jsem netušila, co mě čeká.
Žádné informace jsem si nevyhledávala a ani jsem se neměla ve svém okolí koho zeptat. Proto mi na vše odpovídala moje osobní, trpělivá koordinátorka, kterou v PFC dostane každý pár a díky které je veškerá komunikace jednodušší.
Najednou se to celé rozjelo. Krevní testy, vyšetření, vše pod jednou střechou a naplánované tak, aby to bylo na co nejméně návštěv. Diagnóza přišla záhy. Krevní testy u mě odhalily vysoké NK buňky a okamžitě se řešila léčba, bez níž by umělé oplodnění nemělo smysl. Jednalo se o problém imunity, která byla tak vysoce aktivní, že žádné embryo nemělo sebemenší šanci se v mé děloze ani uhnízdit. Po pár týdnech jsem byla připravena začít stimulovat. Paní doktorka zařídila všechny dokumenty pro pojišťovnu, aktivita NK buněk byla utlumena a mohla jsem začít aplikovat stimulační injekce do břicha. Proběhly pravidelné kontroly u paní doktorky a naplánování odběru vajíček, kterého jsem se strašlivě bála, protože jsem musela jít poprvé v životě do celkové narkózy. Vše šlo hladce, tyto dny utekly jako voda a z prvního svého IVF cyklu jsem měla dvě embrya. První transfer čerstvého embrya proběhl dva dny po odběru. Bohužel ale přišla menstruace a tento pokus se tak nezdařil. Nepovedlo se to pak ani napodruhé se zmraženým embryem.
V tom okamžiku mi došlo, že to opravdu není tak, že přijdu na kliniku a automaticky budu těhotná. Věděla jsem, že úspěšnost není 100 %. Měla jsem ale jasno i v tom, že se nebudu vzdávat, takže jsem ani na vteřinu nezaváhala a domluvili jsme další stimulaci. Tentokrát se podávané léky trochu upravily. Mé tělo bylo štědřejší a podařilo se odebrat a oplodnit šest vajíček.
Druhý odběr vajíček
Druhý odběr už ale nebyl tak jednoduchý. Vytáhla jsem si Černého Petra a zažila jsem komplikaci, která rozhodně není běžná. I díky zkušenostem a péči paní doktorky jsem včas byla převezena přímo z kliniky do nemocnice na operaci, kde lékaři zastavili vnitřní krvácení.
Všechno dobře dopadlo, trošku jsem si odpočinula a opět se začala připravovat na transfer. Tentokrát jsme nechali naše embrya geneticky otestovat, takže jsme věděli, že vkládáme zdravé embryo do perfektně připravených podmínek.
Narozeninový embryotransfer
Tento transfer proběhl na partnerovy narozeniny. Dnes to jsou necelé dva roky.
Po 14 dnech jsem poprvé ve svém životě uviděla pozitivní těhotenský test. A na můj svátek jsme v PFC na ultrazvuku viděli bít srdíčko naší holčičky. I naše skvělá paní doktorka neskrývala radost. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací a v únoru 2022 se nám narodila dcera Laura.
Na klinice máme ještě zbylá embrya a pomalu začínáme plánovat, kdy si tam ještě pro jedno zajdu.
Můj deníček
Své zkušenosti jsem se rozhodla otevřeně sdílet, i když dobře vím, že žádné IVF není stejné. Na to, co vás čeká se nikdy nelze 100% připravit. Během celého procesu umělého oplodnění, těhotenství a porodu, jsem si psala deník, který v únoru 2023 vyšel jako kniha “Moje IVF”. Kdybych měla dnes zpětně popisovat své pocity, už by to nebylo tak přesné. IVF by nemělo být ve společnosti tabu, je součástí dnešního světa a týká se daleko více lidí, než si myslíme.
Svou osobní cestu IVF, a teď už i postřehy z výchovy dcery Laury, sdílí Šárka krok za krokem na svém Instagramovém profilu: @moje.ivf
