Příběh naší pacientky je emotivním svědectvím o její náročné cestě za mateřstvím. Začalo to nadějně. Následovaly však roky zklamání a vyčerpávajících léčebných procesů. Navzdory překážkám se snu o vytouženému miminku nevzdala a našla novou naději v Prague Fertility Centre. Právě na naší klinice našla porozumění a podporu, kterou tolik potřebovala, aby se na konci své IVF cesty dočkala uzlíčku štěstí v podobě krásné zdravé holčičky. Její příběh symbolizuje povzbuzení pro všechny, kdo procházejí podobným úskalím, aby neztráceli sílu a věřili, že jednoho dne se jim jejich touha po dítěti splní.
Náš příběh o cestě za vytouženým miminkem se začal psát v listopadu roku 2016, kdy jsme sis manželem řekli, že bychom se mohli pokusit o miminko přirozenou cestou. Jaká byla naše radost, když se nám zadařilo hned napoprvé a v prosinci jsem zjistila, že jsem těhotná. Bohužel naše nadšení netrvala dlouho a v lednu 2017 jsme o miminko přišli. Jednalo se o takzvanou chemickou graviditu, která není nic neobvyklého, což ale neznamená, že by se nedostavila ta ohromná bolest ze ztráty, kterou jsme cítili.
Z dalšího těhotenství jsme se těšili v prosinci 2017. Opět to vyšlo na první pokus a vševypadalo v pořádku až do ledna 2018. Dopoledne jsem byla na ultrazvuku, trošku jsem špinila, jinak vše v normě, takže jsem dostala léky, aby špinění ustalo a odjela domů. O 5 hodin později došlo k samovolnému odloučení a o miminko jsme znovu přišli. Na doporučení gynekoložky jsme podstoupili genetické vyšetření, kde se ukázalo, že problémem je genetická chromozomální vada a tudíž pravděpodobnost, že bychom počali zdravé dítě je něco kolem 40 %, a proto nám byla doporučena metoda IVF.
Vybrali jsme si jednu z pražských klinik, ale nebyla to šťastná volba. První panídoktorka byla velice milá a vstřícná, ale neměli jsme přiděleného žádnéhokoordinátora (toho měli pouze zahraniční pacienti kvůli jazykové bariéře).Pokaždé když jsem volala, přehazovali si mě, až se konečně ozval někdo, kdo onás něco věděl. Už tohle samotné bylo velmi frustrující. Podstoupila jsem 2odběry vajíček, která se dále fertilizovala a geneticky vyšetřovala. První dvatransfery nevyšly, a přesto, že jsem už od prvního transferu byla v péči paníprimářky, o tom, že mám nárok na bezplatnou konzultaci s psychologempřímo na klinice jsem se dozvěděla až po těchto dvou transferech. Tuto možnostjsem využila, ale i tak už jsem nedokázala obnovit ztracenou důvěru v tutokliniku.Poté jsme si dali pauzu a snažili se dát psychicky dohromady – tedy hlavně já. Byla jsemv péči kouče i psychoterapeutky. Začátkem roku 2020 jsme se rozhodlipokračovat, takže jsme hledali novou kliniku a naštěstí jsme dostali doporučenína Prague Fertility Centre. První návštěva byla hodně emotivní. Všechnyvzpomínky se vracely a neudržela jsem slzy, ačkoliv přístup paní doktorky Švabíkové byl maximálně empatický a cítila jsem, že udělá i nemožné, jenaby nám pomohla. Nechali jsme tedy převézt zbylá 2 embrya z předchozí kliniky anaplánovali jejich společný transfer. Bohužel opět neúspěšně. Jelikož už jsme žádná embrya neměli, musela jsem podstoupit další odběr vajíček. První odběrproběhl bez problémů. Ke druhému už nedošlo, jelikož moje tělo přestaloreagovat na stimulaci. Embrya se opět posílala na genetické vyšetření. Poté jsem v dubnu 2021 zjistila, že jsme přirozeně počali. Bohužel ani toto miminkonepřežilo, v 8. týdnu mu přestalo bít srdíčko.Zpracovala jsem další bolestivou ztrátu a snažila se najít světlou stránku věci. Pozitivnína této zkušenosti byly hned 2 věci: 1. Potvrdilo se, že otěhotnění neníproblém. 2. Chyba byla i tentokrát v genetice, což jsme měli laboratorněpotvrzeno. A pak přišel transfer 5. května 2022, který byl konečně úspěšný.Naše dcera se narodila dne 11.12.2022. Byl to předčasný porod akutním císařským řezem amám po něm tu nejkrásnější jizvu. Prožívali jsme největší štěstí na světě.Proto, prosím, nevzdávejte to! Nikdy nevíte, jestli ten příští pokus nebudeprávě ten úspěšný.
Jana a Pavel
