Příběh naší pacientky je emotivním svědectvím o její náročné cestě za mateřstvím. Začalo to nadějně. Následovaly však roky zklamání a vyčerpávajících léčebných procesů. Navzdory překážkám se snu o vytouženému miminku nevzdala a našla novou naději v Prague Fertility Centre. Právě na naší klinice našla porozumění a podporu, kterou tolik potřebovala, aby se na konci své IVF cesty dočkala uzlíčku štěstí v podobě krásné zdravé holčičky. Její příběh symbolizuje povzbuzení pro všechny, kdo procházejí podobným úskalím, aby neztráceli sílu a věřili, že jednoho dne se jim jejich touha po dítěti splní.
Náš příběh o cestě za vytouženým miminkem se začal psát v listopadu roku 2016, kdy jsme si
s manželem řekli, že bychom se mohli pokusit o miminko přirozenou cestou. Jaká
byla naše radost, když se nám zadařilo hned napoprvé a v prosinci jsem zjistila,
že jsem těhotná. Bohužel naše nadšení netrvala dlouho a v lednu 2017 jsme o
miminko přišli. Jednalo se o takzvanou chemickou graviditu, která není nic
neobvyklého, což ale neznamená, že by se nedostavila ta ohromná bolest ze
ztráty, kterou jsme cítili.
Z dalšího těhotenství jsme se těšili v prosinci 2017. Opět to vyšlo na první pokus a vše
vypadalo v pořádku až do ledna 2018. Dopoledne jsem byla na ultrazvuku, trošku
jsem špinila, jinak vše v normě, takže jsem dostala léky, aby špinění ustalo a
odjela domů. O 5 hodin později došlo k samovolnému odloučení a o miminko jsme
znovu přišli. Na doporučení gynekoložky jsme podstoupili genetické vyšetření,
kde se ukázalo, že problémem je genetická chromozomální vada a tudíž
pravděpodobnost, že bychom počali zdravé dítě je něco kolem 40 %, a proto nám
byla doporučena metoda IVF.
Vybrali jsme si jednu z pražských klinik, ale nebyla to šťastná volba. První paní
doktorka byla velice milá a vstřícná, ale neměli jsme přiděleného žádného
koordinátora (toho měli pouze zahraniční pacienti kvůli jazykové bariéře).
Pokaždé když jsem volala, přehazovali si mě, až se konečně ozval někdo, kdo o
nás něco věděl. Už tohle samotné bylo velmi frustrující. Podstoupila jsem 2
odběry vajíček, která se dále fertilizovala a geneticky vyšetřovala. První dva
transfery nevyšly, a přesto, že jsem už od prvního transferu byla v péči paní
primářky, o tom, že mám nárok na bezplatnou konzultaci s psychologem
přímo na klinice jsem se dozvěděla až po těchto dvou transferech. Tuto možnost
jsem využila, ale i tak už jsem nedokázala obnovit ztracenou důvěru v tuto
kliniku.
Poté jsme si dali pauzu a snažili se dát psychicky dohromady – tedy hlavně já. Byla jsem
v péči kouče i psychoterapeutky. Začátkem roku 2020 jsme se rozhodli
pokračovat, takže jsme hledali novou kliniku a naštěstí jsme dostali doporučení
na Prague Fertility Centre. První návštěva byla hodně emotivní. Všechny
vzpomínky se vracely a neudržela jsem slzy, ačkoliv přístup paní doktorky
Švabíkové byl maximálně empatický a cítila jsem, že udělá i nemožné, jen
aby nám pomohla. Nechali jsme tedy převézt zbylá 2 embrya z předchozí kliniky a
naplánovali jejich společný transfer. Bohužel opět neúspěšně. Jelikož už jsme
žádná embrya neměli, musela jsem podstoupit další odběr vajíček. První odběr
proběhl bez problémů. Ke druhému už nedošlo, jelikož moje tělo přestalo
reagovat na stimulaci. Embrya se opět posílala na genetické vyšetření. Poté
jsem v dubnu 2021 zjistila, že jsme přirozeně počali. Bohužel ani toto miminko
nepřežilo, v 8. týdnu mu přestalo bít srdíčko.
Zpracovala jsem další bolestivou ztrátu a snažila se najít světlou stránku věci. Pozitivní
na této zkušenosti byly hned 2 věci: 1. Potvrdilo se, že otěhotnění není
problém. 2. Chyba byla i tentokrát v genetice, což jsme měli laboratorně
potvrzeno. A pak přišel transfer 5. května 2022, který byl konečně úspěšný.
Naše dcera se narodila dne 11.12.2022. Byl to předčasný porod akutním císařským řezem a
mám po něm tu nejkrásnější jizvu. Prožívali jsme největší štěstí na světě.
Proto, prosím, nevzdávejte to! Nikdy nevíte, jestli ten příští pokus nebude
právě ten úspěšný.
Jana a Pavel
