Co všechno musíte společnými silami zvládnout a kolik trpělivosti, lásky a energie je nutné vydat, než se na vás usměje štěstí v podobě vlastní zdravé ratolesti? I s tím se svěřila jedna z pacientek Prague Fertility Centre, která se rozhodla inspirovat další páry a dodat jim tak odvahu. Dnes už spokojená maminka pro Vás sepsala svůj nelehký příběh končící happy endem.
Píše se rok 2024 přesně 8.3. a já se po 5 letech stala mámou! Nemůžu tomu uvěřit! Byla to cesta bolestivá, dlouhá, plná slz, zklamání z každého negativního těhotenského testu…bohužel mi zbylo jen věřit, že to jednou vyjde a smířit se a vypořádat s další bolestí. Když se minulý rok v lednu narodila mojí kamarádce dcera, tolik jsem jí záviděla. Ta malá byla tak roztomilá, koukala na mě a prohlížela si mě, jako kdybych já měla být její mámou. Bohužel uteklo jen pár dní a přítel mé kamarádky jí zlomil ruku tak vážně, že se o malou holčičku nemohla postarat. V tu dobu jsem si dělala těhotenský test a výsledek byl opět negativní. Věřte mi, že jsem neměla sílu, ale ta maličká za to stála a já i přes velkou osobní bolest, kterou jsem zažívala, jsem se o ni 14 dní starala jako o vlastní. Tenkrát jsem si říkala, že to musí vyjít i mně, protože ten nahoře přece musí vidět, jak děti miluju a přeju si i vlastní miminko.
Uteklo půl roku a já se odhodlala absolvovat transfer posledního embrya ze 4. IVF cyklu. Byla to má poslední šance. Tolik jsem tomu věřila, že právě tohle embryo je to pravé. A i mně se za 9 měsíců narodí miminko. Čekala jsem dlouhých 14 dní do testování, ale samozřejmě jsem to nevydržela a 9. den jsem si udělala test. Byly tam 2 čárky!!! Říkám si: “Cože? Opravdu?” Nevěřila jsem tomu, protože v lednu jsem druhou čárku taky viděla, a nakonec to bohužel nevyšlo. Tady jsem ale byla přesvědčená, že to vyjde. A vyšlo. HCG bylo 14. den 1 220. Volala jsem na kliniku, že podle odběru krve jsem těhotná, následovalo ještě další čekání do prvního ultrazvuku, kde jsem poprvé v životě slyšela tlukot srdce našeho miminka.
Byla jsem tak šťastná! Ale v 7. tt nastalo krvácení, řekla jsem si: “Ach je po všem.” Nadšení vystřídala panika a strach, bylo už hodně pozdě a já tenkrát viděla Alenku on-line na FB (Alena Dvořáková, IVF průvodkyně), napsala jsem ji, že krvácím. Ptala se mě, jak moc, a jestli se bojím, ať si sjedu na pohotovost, nebo počkám do rána a skočím si na gynekologii. Vydržela jsem tedy do rána a pak po telefonické konzultaci jsem přišla na gynekologii se ukázat. Paní doktorka mě prohlédla a říkala: “Vidím miminko! 💙 Jeho srdíčko krásně bije. A to krvácení je nejspíše nějaká sražená krev, co neodešla.” Uf! Strašně se mi ulevilo. Díky bohu do 9. měsíce se další komplikace už neobjevily.
Užívala jsem si každý den. Začátky byly náročné. Těhotenské nevolnosti mě provázely hodně dlouho, ale co, člověk to vydrží, když ví, že ho za pár měsíců čeká ten nejhezčí dárek. Proto, milé spolubojovnice snažící se otěhotnět, nikdy to nevzdávejte! Taky jsem byla na pokraji sil, ale vždy jsem to ustála a jednou se na každou z nás usměje štěstí. 🍀🥰
Tímto bych chtěla poděkovat zaměstnancům CARu Prague Fertility Centre, kde se to podařilo! 🥰
Největší díky, ale patří té nejlepší a nejmilejší koordinátorce Markétě Brandani a skvělému a zkušenému lékaři Štěpánovi Budkovi. Z celého srdce děkujeme, Zemanovi
